Ve svých verších autor popisuje milostnou krizi, z níž hledá východisko v nepřímém a neosobním vztahu. Tento vztah je založen na principu přání, snů či tužeb: právě v nich autor objevuje a nachází šlechtičnu Machnu z Donína, ženu, jejíž jméno dalo název vsi (Machnín), do které se autor uchýlil. Zde, v samotě na okraji lesů, nachází místo, které se pro něho stává silným inspiračním zdrojem. Místo, v němž píseň přichází spontánně a znenadání, aby pomocí čistých slov zaznamenala nejen radost, ale i bolest a smutek. Exnerova poezie je psána kultivovaným jazykem a sevřeným tvarem, v němž autor dokazuje, že umí ovládat velmi dobře jak verš volný, tak i vázaný. Zdroj anotace: Městská knihovna v Praze