Pozdní práce Jeana-Françoise Lyotarda prozrazují hlubokou nedůvěru vůči “nelidskému” – procesu, ve kterém jsme “dehumanizováni” silami “vývoje” (tj. pokročilého kapitalismu). V extrémních případech dokonce zjišťujeme, že ony síly plánují nahradit nás počítačovou technologií. S ohledem na moc, kterou třímá “techno-věda”, se Lyotard obává o naši budoucnost a vyzývá nás, abychom vzdorovali tomuto směřování k “ne-humanismu”. Jestliže se však kolem sebe rozhlédneme, vidíme, že nehumanismus už tu je s námi v mnoha podobách: lékařská technologie, umělá inteligence a umělý život jsou toho výraznými příklady. Hranice mezi lidstvem a technologií se stále více zamlžuje a najde se mnoho takových, kteří jsou ochotni tento vývoj obhajovat a spatřují v něm naši budoucnost. V této debatě je v sázce samotná koncepce toho, co to znamená být lidský. Lyotardova otázka “Co když pro lidstvo je ‚správné‘ právě to, aby bylo obýváno nelidským?” má pro nás pro všechny kritické důsledky. Zdroj anotace: Web obalkyknih.cz