Hledání dobrodružství, touha být jinde, bloudění, migrace, cirkulace, otázka teritoria, znovuobjevování archaických forem, svoboda - to jsou hlavní témata spjatá s nomádstvím, životem na cestě, které umožňuje svobodu jednotlivce, přináší intenzivně žité zkušenosti, a tedy i věčnou radost ze života. Nomádství, jak francouzský sociolog Maffesoli dokazuje, existuje v průběhu celých lidských dějin, jeho podoby a formy jsou různé: řecký kosmopolitismus, židovský synkretismus, středověký dynamismus, duchovní či erotické bloudění atd. Na konci dvacátého století se téma bytí na cestě stalo opět aktuálnějším v souvislosti s nástupem postmodernismu. Migrace za prací, za odpočinkem, únik před institucemi všeho druhu - to jsou podoby (post)moderního nomádství. Moderní stát funguje jako protiklad nomádství: ustálené sociální instituce, přesně vymezená individuální teritoria, totalitarismus a nedůvěra vůči všemu bloudivému, unikajícímu pozornosti, neboť pokud něco ustálíme, můžeme to lépe ovládat a drezírovat. A proto nyní pro postmoderního člověka uzrál čas exodu - postavení se proti všem institucionálním i identickým jistotám, zahájení iniciačního hledání skrze život na cestě. Odborná práce, nejedná se o obecný výklad nomádství, ale autorovu interpretaci (tj. autor ve filozoficko-sociologickém duchu rozvíjí svoji teorii a hledá pro ni leckdy svérázné důkazy v kulturních dějinách člověka). Obdobnou myšlenku (postmoderní člověk jakožto poutník, hledač, tulák, cestovatel) rozvinul ve svém díle i polský sociolog Z. Bauman. Zdroj anotace: Městská knihovna v Praze