Povídky, spíše črty s výraznou společensko-kritickou tematikou. Formou jakýchsi básní v próze, často se silně ironickým ostřím se autor obrací nejen k dobovým sociálním, ale i k velmi osobním tématům. Formální inspiraci nalezl možná u Baudelaira, který byl právě v době autorova zrání kompletně přeložen do češtiny. Důsledný realismus, snaha o naprostou pravdivost a zároveň o poetičnost textu někdy přecházejí až do určité strojenosti. Dobové znaky jeho jazykového výrazu a poetiky jsou rozhodně působivé, humanistický náboj a ironii podobného druhu můžeme vysledovat v díle autorova téměř vrstevníka - Vladislava Vančury. Zdroj anotace: Městská knihovna v Praze