V knize Veliká láska dal Josef Kainar sbohem své básnické minulosti a bez výhrad přešel na frontu bojové poesie socialistické. Nemalou oporou byl mu při tom V. Majakovskij, ale Kainar je natolik silná básnická individualita, že umí jeho vliv přetvářet po svém a v několika básních se už dobrat vlastního nového výrazu. V úvodu své knihy polemisuje s básníky staré doby, s bolestíny a snílky a sám se přihlašuje k revoluční třídě, která sní stále pod parou a která fantasii proměňuje ve skutečnost. V dalších číslech se pak vyrovnává s exkomunikačními akty papeže, s anglickými lordy, s domácími kapitalisty, kavárenskými intelektuály a pod. Kromě básní takto zaměřených obsahuje kniha i mohutné básnické vyjádření sucha z roku 1947 i pomoc SSSR, obraz dělnického vůdce Hybeše, báseň o Stalinovi, překrásnou báseň na radost, verše o údernících, topičích z lokomotiv, jeřábech a pod. Úhrnem je to kniha, která je dalším podstatným obohacením naší slibně se rozvíjející poesie. Zdroj anotace: Národní knihovna ČR