Z vyprávění našich politiků (podle autorkou naznačených okruhů) se dozvídáme, co komu chutná a nechutná, co rád jí a pije a jakou kuchyni preferuje. Každý politik vzpomene na historku spojenou s jídlem ve školní kuchyni, na vojně, u babičky a z poslední doby připomene i kulinářský zážitek ze zahraničních cest. Přizná míru svého kuchařského umění i nezdarů a prozradí některé recepty svých specialit. Výsledek je trochu nemastný, neslaný. Český politik má k jídlu a pití kladný vztah, v jídle je nevybíravý, skromný a střídmý (až na Zemana). Preferuje českou kuchyni a má rád jídla prostá (až na Vidíma a Dostálovou). Jen málokdo z českých politiků vaří rád a vařit umí(snad Bašta, Volfová,určitě Kasal). Recepty politiků, inspirované jejich chutí, jsou většinou jednoduché, známé, někdy i nápadité a v případě poslance Langera - proti gustu žádný dišputát. Zdroj anotace: Městská knihovna v Praze