Vítr zanese srnku do lesa, kde se nedají změřit vzdálenosti, protože žádné nejsou a kde je čas tak dlouhý, že ani neexistuje. Les patří Obrovi a vše v něm slouží jen jeho přáním: stromy, plody, i ptáci. Les darovala Obrovi smrt, aby mu pomohla zahnat čas poté, co ztratil srdce: Obr věnoval srdce dívce, ale ta si ho nevážila a zabila se pádem do propasti. Srnka se rozhodla, že Obra neopustí a nabídne mu své srdce. A tak mají nakonec všichni radost: Obr má Srnku, ze Srnky už je Srna a její matka v sousedním lese ví, že dcera se nevrací, protože už je dospělá. Zdroj anotace: Městská knihovna v Praze