Autobiografické vzpomínky české novinářky na život v židovském ghettu v Terezíně, kam byla jako patnáctiletá s rodiči internována v roce 1942. Autorka se narodila jako jediná dcera židovského podnikatele v Josefově a v kultivovaném rodinném prostředí prožila rané dětství. Rodiče nedokázali včas emigrovat a v prosinci 1942 byli odsunuti s transportem do Terezína. Autorka, která se svou matkou jako jediná z celé rodiny koncentrák přežila, píše své vzpomínky nepateticky a prostě, o to víc vyniká autentická skutečnost. Pro mnoho lidí včetně autorky pobyt v Terezíně neznamenal paradoxně konec utrpení, ale byli v novém režimu vystaveni obecné nedůvěře a museli vpodstatě obhajovat to, že se jim podařilo přežít. Zajímavá a působivá knížka je doplněna v úvodu přehledem nejdůležitějších událostí let 1935 - 1945, závěrem je připojen slovníček speciálních výrazů. Zdroj anotace: Web obalkyknih.cz