Druhá sbírka vyhraněného autora je filozofickým podobenstvím o povaze současného světa, v němž se rozporuplné dobové příznaky ocitají v neustálé palbě mnohdy nepříjemných otázek pátrajících po smyslu života a lidské existence. Básně lze chápat jako jakýsi výsek z pomyslného labyrintu světa, jímž procházejí podivuhodní průvodci Kdojsi a Nikdo, vzájemně podporující nebo naopak vyvracející své teze. Oba s jízlivým sarkasmem i ironií komentují lidské vlastnosti a vůbec vše, co vidí kolem sebe. V příměrech a licencích se vyjadřují k nestálosti povahy, ke "kymácení mysli", k okamžikům blaženosti nebo naopak bolesti. K těmto duchovně éterickým, nicméně filozoficky zdatným zjevům se připojuje i Anti, celým jménem Antifa Horáčková, uvažující nejdříve nad záhadou plynoucího času, později pronášející svérázné poznámky o hodnotě a smyslu života. Celá sbírka je tak působivým souborem neobvyklých meditativních variací, jež jsou komponovány autorovou výraznou snahou po minimalistickém pojetí verše, kterou ostatně projevil již ve svém knižním debutu. Zdroj anotace: Městská knihovna v Praze