Román, napsaný r. 1926, ukazuje údobí, kdy partyzánské hnutí v Přímoří na Dálném východě na podzim r. 1919 bylo přesilou intervenčních a japonských vojsk dočasně rozbito. Námětem je příběh Levinsonova partyzánského oddílu, který ustoupil před Japonci do tajgy a do hor, upadl do kozácké nástrahy a byl téměř celý pobit. Jako protiklad k této náhodné "nevyhrávající" situaci ukazuje spisovatel na vývoji jednotlivých postav, že "veliká pravda století", osvobozenecký třídní boj proletariátu, tkví hluboko v lidech a je neporazitelná. Proto také v díle převažují nad bojovými scénami Levinsonovy úvahy o lidech, o cílech a úkolech boje a celé dílo je ve znamení tehdejšího hledání uměleckého vyjádření vedoucích historických sil a vytváření nového kladného hrdiny. (Podle K. Zelinského) Zdroj anotace: Národní knihovna ČR