Románová kronika kterési slovenské vesnice v horách blízko polských hranic, zachycující její hospodářský a politický vývoj od dnů osvobození v květnu 1945 až do přítomné doby. Název neznamená pouze dřevěné chalupy a zaostalý způsob života, z něhož vesničané vyspívají až k elektrifikaci, 3. typu JZD a novým a novým vymoženostem socialistického hospodářství, nýbrž symbolizuje i vesnickou zatvrzelost, lpění na náboženských předsudcích, a lety živoření vypěstovanou vzájemnou nepřejícnost. Vesnická chudina, po léta záměrně udržovaná v nevědomosti reakční a protilidovou inteligencí a fanatickým farářem, který křesťanskou lásku k bližnímu jenom hlásal, po prvé poznává, jak za nového řádu komunisté vše to, co tvoří lidské štěstí, uvádějí ve skutek. Vědomí lidí se mění, dochází k otevřenému třídnímu boji, po prvé jsou přehlíženy rozdíly náboženských konfesí, selské lakomství a pýcha ustupují novým, u těchto lidí nikdy dříve neprojeveným dobrým vlastnostem a spontánnímu přesvědčení, že každý slušný, pracovitý a obětavý člověk musí dříve nebo později dospět ke komunismu. Dílo, psané metodou socialistického realismu a prostoupené rázovitým slovenským lidovým humorem, bylo poctěno státní cenou I. stupně 1952. Zdroj anotace: Národní knihovna ČR