Kniha o kolchoznících poválečné stepní vesnice, napsaná na základě autorových zápisků z cest po kolchoz. polích a zahradách. Autor zkoumá příčiny, které umožnily neobyčejně rychlé obnovení a růst kolchozů po Vel. vlastenec. válce, vyhledává lidi, kteří vynikli svými úspěchy, a rozmlouvá s nimi o jejich práci. Seznamuje se se starým kolchozníkem, který již 65 let pěstuje obilí a jemuž obilní klíček je živou bytostí, jejíž vlastnosti a potřeby bedlivě studuje; s pastevkyní koní, které neuhyne ani jediné hříbátko a která se dovede svým svěřencům tak přiblížit, že je ovládá bez násilí; se zahradníkem-samoukem, který vyzkoumá, jak zadržet v zemi zimní vláhu, a pěstuje ve vyprahlé stepi i nejchoulostivější zeleninu. Hovoří s krmičkou telat, pěstitelkou býků, včelařem, ovčákem, lidmi mladými i starými, přístupnými i uzavřenými, od všech se snaží vyzvědět tajemství jejich úspěchu a u všech nachází stejné vlastnosti: lásku k práci, snahu poznat co nejvíce ve svém oboru a rozhodnutí hledat stále nové methody práce a dosahovat stále lepších výsledků. Zdroj anotace: Národní knihovna ČR