Spisovatel, jehož dílo, obsahující na 600 svazků, bylo v době svého vzniku (1812-1887) nesmírně populární a znamenalo základy polského realist. románu, obrátil se ve Staré báji k IX. stol., kdy v Polsku přecházela vláda z rodu Lešků na rod Piastovců. Podkladem románu jsou lidové pověsti a legendy, doplněné vědecky podloženými detaily o způsobu života starých slovanských kmenů. Námětem je vylíčení boje Polanů a blízkých slovanských kmenů proti násilnickému knížeti Leškovi, který spolčen s divokými a loupeživými germánskými Pomořany a Kašuby a v touze po nadvládě pustošil drobná knížectví. Proto se slovanské kmeny dohodly na sjednocení a společném ozbrojeném povstání, při kterém byl samovládce svržen. Román končí povoláním chudého včelaře Piasta na knížecí trůn a symbolickou společnou orbou pozemku, určeného pro základy příštího hradiště, které mělo sjednocená slovanská knížata chránit před nápory společného nepřítele. Zdroj anotace: NKP