Dějovým motivem románu je vylíčení poválečného života a práce v sovětské kolchozní vesnici v průběhu jednoho roku a hlavní myšlenkou je zdůraznění aktivní a správně řízené práce stranické organisace. Nejvyspělejší kolchozníci zahynuli na frontě, válka a špatné sklizně podlomily iniciativu těch, kteří zbyli a kolchoz se octl mezi těmi, které nejhůř plnily plán. Nový tajemník okresního výboru strany však dokázal, že je možné zjednat nápravu: nikoli theoreticky, ale při vlastní práci počal předsedovi kolchozu pomáhat v odstraňování nesnází: upozornil na nebezpečí rovnostářství při odměňování práce, všímal si lidí a objevoval nové aktivisty a mistry vysokých úrod, vysvětloval mládeži zkušenosti starých hospodářů, vylučoval nepolepšitelné a nepřestával připomínat, že soukromé zájmy a osobní věci závisí na zájmech a věcech obecných. Kolchoz se vzpamatovával, zveleboval se hospodářsky i kulturně a příběh končí radostně: do místního musea starožitností je umístěna petrolejka s nápisem: "Lampa. Před zavedením elektřiny se jí používalo v kolchoze ke svícení". Zdroj anotace: Národní knihovna ČR