Šestnáct povídek, které vyprávěji o životě sovětských venkovanů současné doby i nedávné minulosti a o jejich vztahu k přírodě, která je jejich živitelkou. Hrdiny povídek jsou kolchozníci, lovci, rybáři, demobilizovaní vojáci, kteří bohatství ruské přírody využívají jako rozumní hospodáři a kterým vysoká uvědomělost, obětavost a vědomí povinnosti k celku pomáhá překonávat její nebezpečí. Rozsahem největší je povídka "Lovci veverek", která vypráví o demobilizovaných vojácích, kteří, když zamrzne na řece člun se zásobou kůží na boty, bez kterých by lovci veverek nemohli vyjít do tajgy na lov, donesou kůže do stanice pěšky za cenu nesmírných útrap, a umožní stanici splnit celoroční plán. Zdroj anotace: Národní knihovna ČR