Socialistická společnost a stát usilují o to, aby děti bez dostatečného citového, psychického a morálního rozvoje v harmonickém rodinném prostředí s trvalou individuální péčí, což může vést k narušení vývoje osobnosti dítěte a jeho orientace v životě společnosti, přešly do náhradního prostředí rodinného typu, jehož politickoprávně i teoreticky nejvhodnější a v praxi nejvyhledávanější předpoklady vytváří právní institut osvojení, nejpřirozenější náhrada za vlastní rodinu. Monografie usiluje o komplexní a komparativní pojetí, systematické spojení teorie a praxe, vytyčuje základní principy, které musí právní úprava osvojení v soudobé socialistické společnosti respektovat. Zdroj anotace: Národní knihovna ČR