Stendhal, jehož Gorkij prohlásil za prvního spisovatele, který "téměř nazítří po vítězství buržoasie začal pronikavě a ostře zobrazovat příznaky nevyhnutelného vnitřního sociálního rozkladu buržoasie", podrobuje ve své mosaice pozorování, úvah, aforismů a anekdotických příběhů lásku a její formy u různých národů, s nimiž se dostal jako napoleonský důstojník a později diplomat do styku. Opíraje se kromě toho o udivujíci sčetlost, věnuje zvláště pozornost jejím postupným stavům, "krystalisaci", a staví proti sobě její buržoasním utilitarismem potlačovanou a vykořisťovanou formu ve Francii a Anglii proti upřímné a nezmrzačené lásce, jak jí žili v tehdejší revoluční Italii. Tuto "duševní nemoc", kterou se snaží "úzkostlivě přesně vylíčit", chce mít živelným projevem životní aktivity a ničím nezkresleného citu. Zdroj anotace: Národní knihovna ČR