Literárněvědný portrét Jiřího Wolkra, vůdčího zjevu proletářské poezie, kreslí autor na pozadí prostředí a doby, vykládá jeho cestu od humanity ke stranickosti, hodnotí jeho dílo a zařazuje je do generační konstelace, zkoumájeho styl a realistickou metaforu na základě rozborů. V závěru shrnuje dosavadní názory na Wolkrův význam v českém básnictví a dospívá k přesvědčení, že jeho přínos je nevyvratitelný. Zdroj anotace: Národní knihovna ČR