Daleko od nás na úpatí nejmohutnějších velehor světa, pod Pamírem, je země, o málo větší než naše republika, ale pouze s půl druhým milionem obyvatel - Tadžická SSR. Je to země hor, skal, největšího ledovce na světě, velehorských pastvin, spásaných hisárskými ovcemi i stády jaků, země širokých kolchozních lánů bavlníku i značného nerostného bohatství, země odkud vyšel Zarathuštra a jíž zasvětil své dílo patriarcha tadžické literatury i u nás známý Sadriddín Ajní. Ale není to jen tádžická příroda a minulost, již nám odhaluje autor knihy, je to především dnešní slavná sovětská přítomnost, která vytvořila z odlehlého pohraničního kraje carského Ruska, dědičné země posledního feudála emíra buchárského, zemi vysoké socialistické kultury a pokročilého průmyslu i zemědělství. Kolchozy-milionáři, zavlažovací kanály, letadla i rozhlas, spojující odlehlé velehorské pastviny s městy, horská silnice v Pamiru, sta škol, universita, Akademie věd - to je dnešní Tadžikistán, jak nám jej se zaujetím odhaluje P. Luknickij. Zdroj anotace: Národní knihovna ČR