Monografie je věnována normalizačnímu období 70. a 80. let 20. stol., formování československé kulturní sféry nejen ideologickým jazykem, ale zpětně i postsocialistickým vzpomínáním, a je založena na interpretaci textů ruského historika A. Jurčaka.Kniha Alexeje Jurčaka "Bylo to na věčné časy, dokud to neskončilo" posloužila jako model nazírání na vžité vnímání pozdního socialismu a na pojmy jako "ostrůvky svobody v moři nesvobody“ či "šedá zóna". Přemysl Houda otevírá diskusi nad zažitými způsoby zobrazování předrevoluční duality dobra a zla nebo pravdy a lži a nabízí alternativní výklad těchto rozporů. Předmětem zkoumání jsou reálné postavy ze středních a nižších pater svazácké hierarchie. Zásadním faktorem je problematika nestabilní paměti, která reformulováním a znovuprožíváním může události proměňovat ve faktograficky nepřesné vzpomínky. Tyto tendence autor dokládá např. na vyprávění Vladimíra Merty o jeho divadelním angažmá na sklonku 80. let. Jednotlivé kapitoly doprovází bohatý poznámkový aparát a nechybí ani personální rejstřík. Zdroj anotace: Národní knihovna ČR