"Na rozdíl od ruralistických spisovatelů, kteří oslavovali selskou tradici, Jaroslav Kratochvíl ji soudí. Ne větami, ale osudovými příběhy kolem mistrně zachycených postav, které při vší své živoucí osobitosti měly obecnou platnost za špatných starých časů [kniha byla psána v r. 1912-13]. Chalupníci, kterým je chalupa nad osudy vlastních dětí, kvetoucí děvče, které násilník ujařmí jako tažné zvíře, opilý čeledín, který se nemůže dovolat výplaty a jejž na konec ubije pán, tichá tragika výměnkářů a třídní přehrady už mezi dětmi na vsi - o tom všem vypravuje Kratochvíl beze slova komentáře, plynule, samozřejmě a přece z toho vychází zdrcující kritika tehdejšího společenského řádu. Ovzduší komunistického adventu obklopuje Kratochvílovu starou knížku a proto je nám tak drahá, jako jméno jejího nezapomenutelného autora." (M. Pujmanová.) Zdroj anotace: Národní knihovna ČR