Román Z hlubin líčí putování mladé výtvarnice do krajiny kanadských jezer spjaté se šťastnými okamžiky jejího dějství. Bezejmenná vypravěčka pátrá v québecké divočině po svém záhadně zmizelém otci; jak se však ukáže, tento sestup ke kořenům má pro ni mnohem spíše obecně existenciální smysl. Přestože ji na cestě doprovází milenec a dva přátelé, právě v kontaktu se svými vrstevníky si hrdinka mučivě uvědomuje šablonovitost a traumatizující vliv industriálního světa na lidskou duši - její společnicí jsou civilizačními schématy příliš poznamenáni, než bay se jich byli ochotni a schopni zbavit, a tak je jejich přítomnosti čím dál vtím více pociťována jako cosi nepatřičného.. . Teprve ponorem pood hladinu svého domnělého já ze sebe hrdinka smývá nánosy neautentického lidství, teprve tento sebeočistný akt, který je Atwoodovou předkládán v podobě rituálního zasvěcení, jí dovolí hledat rovnováhu mezi člověkem a přírodou, mezi mužským a ženským principem v lidské mysli i ve světě. V knize se střídají pasáže lyriko-naturalistické s party překvapivě odlehčenými, až humornými: je to právě spisovatelčina pronikavá inteligence spojená se smyslem pro ironii, co jí dovoluje zachovat si odstup, a přitom držet vyprávění pevně v rukou. Přeložila Zuzana Mayerová, 2. vydání. Zdroj anotace: Web obalkyknih.cz