Poslední sbírka veršů plzeňského básníka a výtvarníka, držitele ceny Magnesia Litera 2011 za poezii."Sbírka ANO NE v žádném případě neměla být tečkou za básnickým dílem Josefa Hrubého. Redakce knížky stihla být autorem kompletně posvěcena, ale až s jeho odchodem jako by její básně získaly nový nečekaný rozměr. ... Jak mrazivě potom zní verše, ve kterých připlouvají koráby a pramice plné zmizelého a míří na Lochotín do parku mezi spící lvy, dikobrazy, zebry a kolibříky. Kde i přes vůni lilií a ibišků stále cosi skřípe. Josef Hrubý prožil své poslední chvíle v nemocnici, která je v těsné blízkosti, ba přímo na dohled plzeňské zoologické a botanické zahradě na Lochotíně. Je to sarkasmus namířit si to už básní takhle předem k opičkám? Je to poezie. To, co nás přesahuje, jak říkával". (Tomáš Kůs). Zdroj anotace: Městská knihovna v Praze