Útlý soubor veršů současné autorky s arménskými kořeny představují především intimní a citové reflexe.Lusi Konjoryan rozdělila svou sbírku do tří částí, v nichž se pokouší definovat vztah ke světu, v němž se odrážejí její pocity, nálady a vzpomínky. Zazní tu poněkud smutné meditace se snahou vyhledat pojem domova, mnohdy ztraceného a vzdáleného, ozývají se zde i poněkud hořké nápěvy o lásce, je tady i lítostivý povzdech nad ttím, jak obtížné je proniknout do srdce člověka, jenž je nablízku a přesto tolik vzdálený. Prostřední oddíl tohoto souboru, symbolicky nazvaný "Bůh nemluví česky", pak obsahuje autorčiny básně v arménském jazyce. Zdroj anotace: Městská knihovna v Praze