Bylo jedno loutkové divadlo, bylo moc hezké a každou neděli hrálo veselou pohádku pro děti. Princezna a čert byli na jevišti často, a lesní víla a myslivec zase jen zřídka. A právě kvůli tomu se pohoda na divadle pokazila: loutky si začaly mezi sebou role závidět. A principál aby rozpory řešil. Ach jo, i ty loutky už se chovají jako lidi! Ale to by bylo, aby se to dětem líbilo. Ne ne, ty přece ještě vidí svět jinýma očima než dospělí a jen tak pro všechno pochopení nemají. A tak divadlo už zase hraje, loutky přestaly zlobit a pan principál je spokojený. Jak by ne, když všecko klape, děti chodí z divadla rozesmáté, jejich kamarádi loutky je v pohádkové knížce vyprovázejí až do postýlky a někdy jim dávají i dobrou noc. Zdroj anotace: Krajská knihovna Františka Bartoše ve Zlíně