Jakub Florian doplnil svou sbírku haiku několika vlastními fotografiemi, které pokaždé vyjadřují vztah ke konkrétní básni. Pohled na zamyšlenou jihočeskou řeku tak koresponduje s lužnickým haiku, snímek táboráku má zase souvislost s haiku širákovým a fotografie skály nad propastí evokuje náladu pieninského horského masivu. Příroda a krajina se pro autora stávají hlavním inspiračním zdrojem, proto v jeho poezii nalezneme například i jesenické či lesní haiku, haiku tatranské nebo haiku s motivem Vltavy. Zdroj anotace: Národní knihovna ČR