Během poměrně krátkého časového období dokázal Jiří Orten vytvořit nepříliš rozsáhlé, zato však zcela mimořádné básnické dílo, k němuž pro jeho nestárnoucí, svěží a melodickou formu nacházejí cestu stále nové generace. Orten naplno a intenzivně vnímal svět kolem sebe a právě v tomto mladistvém chápání a prožitku hledal hlavní motivy svých veršů. V jeho poezii nacházíme ozvěny kutnohorského dětství, města, jež mu dalo inspiraci nejen svou historickou minulostí a památkami, ale především pro něj představovalo pocit zázemí a rodinného souladu. Orten rovněž silně prožíval vztah k přírodě, k rostlinám a zvířatům a vzhledem ke svému věku i k prvním záchvěvům emotivních vzplanutí. Láska v Ortenově interpretaci se však často pohybuje v neklidné a jaksi tísnivé rovině, jejíž zachycení mnohdy vykazuje znaky hořkosti a trpkosti. S postupem doby lze u Ortenových textů rozeznat i obavy a úzkost, jež se s nástupem a rozpínavostí nacistické moci nezadržitelně stupňují a vedou až k předtuše tragického konce. Zdroj anotace: Městská knihovna v Praze