Manželé Eva a Antonín Límanovi mají vřelý vztah k japonské kultuře, především pak k její literatuře, kterou popularizují i v četných českých překladech. Dokladem jejich sepětí s písemnictvím země vycházejícího slunce je i tato sbírka, v níž předkládají vlastní variace na jednu z nejoblíbenějších a nejstarších forem - haiku. Ve verších jsou přítomny především přírodní motivy, které přímo čerpají z japonských krajinných scenérií: květy sakury, tající sníh na pobřežních horách, měsíc v úplňku - prostě všechno, co člověka obklopuje ve chvíli, kdy zmlknou mobily a on cítí potřebu věnovat se rozjímání a přirozené, mnohdy znovu objevené kráse světa, jenž je rozprostřen v jeho blízkosti. Zdroj anotace: Web obalkyknih.cz