V leningradské továrně na elektronky do radiových přístrojů se r. 1947 setkávají s těžkostmi při výrobě nových typů radiolamp. Román líčí, jak všichni zaměstnanci montážního oddělení od inženýrů a vedoucích až po mladičké přední dělnice-komsomolky chtějí pomoci překonat obtíže a odstranit nedostatky ve výrobě, protože jsou si vědomi, že slouží potřebám a požadavkům lidu, že dnes pracují pro svůj komunistický zítřek. Pracovní kolektiv je vytvářen nejen společným pracovním ovzduším, ale i společnou minulostí při blokádě města za války a v partyzánských zemljankách. Zvláště na kolektivu mladých dělnic z "Domova mládeže" při továrně má autor příležitost vystihnout vznik a růst nového vztahu k práci (soutěžení, včasné plnění plánu, organisování přátelských vztahů mezi závody příbuzných oborů), k závodu i k lidem, jak se to dnes jeví v SSSR jako masový zjev, jako příznak zrodu nové komunistické společnosti. Zdroj anotace: Národní knihovna ČR