Základním stavebním kamenem románu je fiktivní setkání filozofa Fridricha Nietzscheho a psychologa Josefa Breuera ve Vídni roku 1882. Jejich dialog vychází z autentických osudů obou mužů a dotýká se jejich skutečných vztahů, problémů a blízkých lidí, přesto tento příběh není a nechce být životopisem ani jednoho z nich. Jde zde výhradně o inspirativní střet dvou lidí, kteří myšlenkově předběhli svou dobu, kteří každý svým způsobem posunuli výrazně kupředu zkoumání tajů lidského myšlení a jednání. Autor předkládá čtenáři pozoruhodné názory mužů, kteří sami prožívají nemalé osobní problémy, násobené zvýšenou schopností sebeprožívání a kteří se snaží v jakémsi předobrazu psychoanalytického sezení pomoci jeden druhému i sami sobě. Zdroj anotace: Web obalkyknih.cz