Po patnáctileté pauze přichází Bohdan Chlíbec se sbírkou, jejíž verše stylisticky i obsahově vyznívají jako předobraz apokalyptického světa lidské existence. Zimní dvůr se v autorově podání mění v symbolické místo, na němž se odehrávají až anatomické obrazy rozkladu a zániku. Jakoby autor znovu a neomylně vstupoval do další temné komory, v níž shromažďuje černobílý kontrastní materiál k zachycení člověka ve stadiu ponižování, totálního ztroskotání a selhání. Jeho hrdina už nehledá a nečeká nic, nepřiblíží se teplu domova ani tehdy, když rozdělá oheň, neboť poté může čekat už jenom tmu. V některých verších se autor pokouší zachytit surovou atmosféru dětských domovů, ženských nemocničních oddělení či psychiatrických ústavů, převládající složkou je však ta část jeho poezie, kde úsporným perem, namočeným do nejtemnějšího inkoustu, kreslí sugestivní podobenství o strachu ze smrti, o úzkosti stahující hrdlo, o nemohoucnosti a neduživosti. Tyto autorovy představy jsou často spoutány náznakem epizodického příběhu, jenž většinou směřuje do tragicky vyhroceného závěru. Zdroj anotace: Web obalkyknih.cz