Nejvýznamnější román rus. klasika, podávající obraz Ruska z konce let 50., v předvečer buržoasních reforem (1861). Autor tu útočí proti prohnilému carskému byrokratismu a proti systému, který opíral svou moc pouze o bohatství a peníze. Na pozadí trojího společen. prostředí, malého okres. města, velkosvětského Petrohradu a sídla gubernie zobrazil věrně a dokumentárně vládnoucí společnost ve vzrušené době mohutnění kapitalismu a rozkladu staré feudální třídy. Na postavě ústředního hrdiny, kariéristy Kalinoviče, nadaného, ale chudého mladíka, který bezohledně a vypočítavě jde za svým prospěchem, dokazoval P., že chudý člověk nevybředne ze svého postavení a neuplatní své vrozené nadání jinak, než když se stane bohatým, neboť v carském Rusku nerozhodovalo ani nadání ani práce, ale peníze a rodová příslušnost k vládnoucím třídám. Pisemskij nezaútočil v Tisíci duších proti samým kořenům špatného společenského řádu. Vlastní problém nevolnických duší ponechal v románě téměř úplně stranou. Masa nevolníků, tvořící tehdy základ a ohromnou většinu ruského národa, mu zůstala vzdálena. (Podle doslovu J. Dolanského.) Zdroj anotace: Národní knihovna ČR