Tato část Dějin klavírního umění je nejrozsáhlejší a nejdůležitější, ale také nejkontroverznější, protože v době svého vzniku podléhala dobovým požadavkům. Autor zprostředkoval čtenářům pohled na významný odkaz klavírního interpretačního umění v kontextu evropského kulturního dědictví, kde zdůraznil přínos a jedinečnost české tvorby. Velký prostor věnoval autor nejstarším památkám literatury pro klávesové nástroje a hudbě předklasické, významně se podílejí též autoři českého klasicismu. Stejně jako pro první a druhý díl je i pro tento inspiračním zdrojem publikace Karla Hoffmeistera Klavír. Sýkorovo pojetí bylo ve své době vnímáno jako snaha nabídnout odborné veřejnosti aktuální pohled na tuto problematiku. Kniha je svědectvím nadčasového a osobitého pohledu na danou problematiku a ilustruje možnosti a zpracování informací dané dobou svého vzniku. Zdroj anotace: Městská knihovna v Praze