Do této antologie jsou zařazeny básně, které na jedné straně mapují Zahradníčkův nelehký životní úděl, na druhé podávají svědectví o vývojových etapách jeho poezie. Zahradníčkovy verše sice v počátcích odrážely lidskou existenci z poněkud stinné stránky, neboť zachycovaly ponejvíce samotu, vykořenění a zmar. Později však začal ve svých básních nastolovat otázky smyslu lidské existence, jejímž jediným naplněním se stala cesta k Bohu. Tímto poznáním je například charakterizována jedna z prvních Zahradníčkových sbírek Návrat. I v následujících souborech (Jeřáby, Pozdravení slunci) se autorova poetika stále více spojovala s výrazem radostného smíření s životem. V dalším období, spojeném s nacistickou okupací, píše Zahradníček verše (Korouhve), v nichž posiluje smysl pro vlastenectví, oslavuje české patrony a obrací se k ohrožené zemi a národu. Poslední fáze Zahradníčkovy tvorby je pak poznamenána básněmi (Dům strach, Čtyři léta), které jsou inspirovány jeho vykonstruovaným obviněním a pobytem v komunistickém vězení. Odhalují pocity a duši člověka, jenž dokáže nepříznivému osudu čelit díky nezlomnému odhodlání a jistotě ve svou víru. Zdroj anotace: Web obalkyknih.cz