Ačkoli se fotografie Jana Šroubka pokoušejí zachytit momentky z nejrůznějších peripetií lidského života, přesto zůstává dominantním prvkem jeho snímků portrét ženy. Tento základní motiv skicuje Šroubek v lehce erotických, citových a smyslných polohách, které jsou zároveň součástí mnohdy až poněkud bizarních kulis (opuštěné půdní prostory, hřbitovy, netradiční přírodní zákoutí s koloritem samoty a prázdnoty, místnost s dřevěnými prkny a starou železnou postelí apod.). S výtvarnou podobou pak korespondují i verše Jana Velíška, jež jsou interpretovány v lehké a hravé lyrické tónině v řeči vázané. Podobně jako výtvarná část této knihy se snaží i Velíškovy básně navodit bezprostřední náladu a vyjádřit okamžik lidské existence v jeho prchavosti a pomíjejícnosti. Zdroj anotace: Web obalkyknih.cz