Ve svém prvním literárním díle, po prvé vydaném před 15 lety, zachytila autorka vzpomínky na roky svého manželství s ostravským lékařem v době krise po 1. svět. válce. Kruhem, který ji tehdy před vnějším světem uzavíral, bylak rásná a klidná pohoda její domácnosti, kterou pro svého muže záměrně vytvářela jako protiváhu k množství lidské tělesné i morální bídy, s níž ve svém povolání denně přicházel do styku. Ačkoliv hlavní náplní románu v době jeho vzniku bylo láskyplné popisování pravidelného řádu všech domácích úkonů v průběhu jednoho roku, je v díle mnoho postřehů, charakteristických pro dobu kapitalistické krise. Vedle vylíčení pravidelného, klidného života starosvětského městečka, slezských národních zvyků a různých místních kuriosit zaznamenává i rub tohoto života: nemoci z nezaměstnanosti, vraždy dětí a potravy z bídy, tragedie alkoholiků, beznadějnost pokusů o levou kulturu, a vyciťuje hromadnou psychosu stesku po práci, úzkosti z budoucnosti a tíhu dluhů, která rozkládala soužití proletářských rodin. Ačkoliv je prvotina více pozorováním, předznamenává již autorčino třídní uvědomění. Zdroj anotace: Národní knihovna ČR