Román z doby pobělohorské. Na osudech panské evangelické rodiny Křineckých z Ronova ukázána hloubka národní katastrofy, kdy šlechta buď zrazovala nebo byla vypovídána ze země stejně jako měšťanstvo a jenom selský lid zůstává vydán na pospas cizáckým feudálům. Vedle pasivního šlechtice Křineckého jsou zde však ještě uvědomělí jedinci, kteří chtějí bojovat v čele bouřících se selských mas proti Habsburkům. Mezi ně patří doktor Voborský, syn Kochana z Prachové, popraveného 1621, a husitský kněz Matouš Ulický. Avšak selské povstání, jemuž se postaví v čelo, je poraženo, a naděje na pomoc ze zahraničí zklamána. Ulický je v Čáslavi popraven a Voborský odchází ze země bez syna, kterého mu uloupili císařští. Po letech se vrací do vlasti, aby vedl opět vzbouřivší se sedláky. Selská vojska jsou znovu poražena a zoufající Voborský se setká se synem, který je římským knězem. Není to však už cizácký pobělohorský jesuita, ale uvědomělý vlastenec, šířící mezi lidem osvícení a připravující národní probuzení. Zdroj anotace: Národní knihovna ČR