Když se láme tisíciletí, musí se to pořádně zapít. K půlnoci ale všichni zmlknou a čekají se zatajeným dechem. S prvním úderem hodin vybuchne salva výkřiků a smíchu. Cinkají sklenice a venku začínají třeskat rachejtle. Někdo běží k oknu, někdo k televizi, kde dávají ukázky silvestrů z celého světa… Najednou nevíme, co dělat dřív. Ten okamžik, na který se čekalo tisíc let, je nekonečně krátký. Sotva nastane, už je po něm. Jako bod na úsečce, po který musíte pořád dál. A my bychom v tu chvíli chtěli zastavit čas a honem honem stihnout všechno, co jsme tisíc let zanedbávali a dalších tisíc let nám bude chybět. Jenomže kde je ta chvíle, ten pomyslný milník, kdy jedno tisíciletí končí a druhý začíná? Ještě ne, ještě ne, a pak je to najednou za námi. Čas si jde svým tempem a naše smyšlenosti, kterými ho ověnčujeme, ho nezajímají. Zdroj anotace: Web obalkyknih.cz