Základem autorovy básnické tvorby je postmoderní pojetí, které však dokáže překvapivě vyjádřit v řeči vázané. Exner zároveň obohacuje svou poetiku o další formy a z nich patrně nejbližší se pro něho stává motiv písňového textu. Právě tento žánr mu umožňuje, aby mohl rozvíjet grotesku či parodii, často zesílenou ironickým nadhledem. Podobně je tomu i v jeho nejnovějším cyklu, kde navíc evokuje atmosféru dětských let i dospívání. Hocha s myší můžeme chápat jako chlapce, jenž je sice připoután ke svému plyšovému myšákovi, avšak na druhé straně už poznává první životní překážky a nástrahy. Já nepláču pro mládí, jež ztracené / ti v útrobách víno obrací a naříká!, vyrovnává se například autor s ranou etapou svého života, aby vzápěti svou vzpomínku potvrdil už nesplnitelnou a marnou žádostí: Myšáku, vrať se mi! / Bez tebe na zemi / těžko a zle je mi! / Myšáku, vrať se mi! Zdroj anotace: Web obalkyknih.cz