Jedno ze zákl. děl novodobé ital. prózy, I promessi sposi z r. 1827, slučuje podle Šaldovy formulace cíl umělecký s vlasteneckým a moralistním. Podává historii lásky dvou lidí, jejich nesnáze a nedorozumění, pro něž mohou jen tajně vstoupit v sňatek, jejich opětné rozdvojení a konečné shledání po útrapách a dobrodružstvích ke klidnému společnému životu - to vše v rámci polit. a veřejných událostí z poč. 17. stol., kdy Lombardie trpěla pod panstvím španělským. Silou autorova historismu je vylíčení hlubokého mravního rozkladu šlechty nejen italské, ale i evropské, a vystižení společenských protikladů doby. Líčí se sympatiemi živelnou revoluci ital. lidu, který se musil uchylovat k drancování pekáren a obchodů, aby alespoň někteří chudí unikli smrti hladem a nemocemi. Oslavuje sice skutky osobního milosrdenství a ve své době sociální protiklady nedovede jasněji řešit, uvědomuje si však, že takto nemůže být bída odstraněna. (Podle F.X. Šaldy a J. Závady.) Zdroj anotace: Národní knihovna ČR