Kniha Zdeňka Kožmína je prvním pokusem uchopit Skácelovo dílo v celistvosti. Autor se v něm proměnuje do role citlivého čtenáře, který se ve své skácelovské pouti opírá o běh jednotlivých sbírek, podávaje jejich citlivou interpretaci. Ne že by se nedostalo na básníkův život, jakož i na okolnosti všech dějinných časů, jimiž Skácel prošel, ale hlavní způsob, jímž se Zdeněk Kožmín svého básníka zmocňuje – to pozorné a textu oddané rozbory všech těch malebně znějících knížek: Hodiny mezi psem a vlkem, Smuténky, Chyby broskví, Dávného prosa... A naslouchaje jejich tóninám – trvalým a jakoby neproměnným, ale současně znějícím vždy vlastní nezaměnitelností – Zdeněk Kožmín pomalu a s tichou trpělivostí skládá podstatu toho, čím Skácelovo dílo dráždí nejvíce. Totiž jak přes veškerou blízkost a smyslnou určitost básníkových krajin – Kolikrát jsme tu už stáli! – se v nich současně odehrávají děje mimo individuální zkušenost:mýty našich prapodstat. Zdroj anotace: OKCZ - ANOTACE Z WEBU