Na zásady a názory na herecké umění, tak jak byly ustálené v r. 1939 (kdy byla kniha napsána), odpovídá autor formou polemik i svéživotopisných vzpomínek, jež jsou dokladem jeho důsledné cesty za českým realistickým herectvím. Thematika je dána názvy kapitol: Umění nelze naučiti, Režisér má vést, nikoli učit, Výchova mladých: hrát ... , Dva divadelní praktici (J. Kvapil a F. Zavřel), Případ K.H. Hilara, Čím bylo herci Národní divadlo, Režisér, básníkovo slovo a šestý smysl hercův, Hercovo zrání, Vendelín Budil, O českou jevištní mluvu, Kritikovo svědomí. - Kniha vychází jako nezměněný otisk vydání z r. 1940, doplněný pouze seznamem postav, jež umělec vytvořil od r. 1940 až do své smrti. Zdroj anotace: Národní knihovna ČR