Románová kronika jednoho z rodů severočeských sklářských dělníků je zároveň obrazem průmyslového Liberecka od 60. let min. stol. až po současnost. Ukazuje, jak zakládáním českých i cizích továren se kraj stával sice jedním z největších středisek světového obchodu s bižuterií, současně však i jedním z prvních ohnisek sociálních bojů. Na osudech členů rozvětvené rodiny sklářského dělníka je zachyceno zbídačování domáckých i továrních dělníků i růst jejich uvědomování. Od anarchistických vzpour, atentátů, demonstrací, od hořkosti a zoufalství, s kterým rozbíjeli první stroje nebo se stěhovali za obživou do zámoří, dospívají dělníci k zakládání prvních odborových organizací, bojují s henleinovci v r. 1938, jako členové komunistických buněk pracují v ilegalitě za okupace, a po osvobození r. 1945 jsou první, kdo zajišťují a chrání národní majetek a zavádějí socialistické způsoby práce. "Dobrým kmenem" je zde symbolicky typická dělnická rodina, která ve všech zkouškách čestně hájila zájmy své třídy. V románu je mnoho odborných popisů rozmanitých sklářských prací a jsou často citovány texty starých revolučních dělnických písní. Zdroj anotace: Národní knihovna ČR