Román zavádí čtenáře do severoitalského městečka v předvečer druhé světové války. Dospívající studentka Anna intenzívně prožívá osobní, rodinné i společenské události, chvíle štěstí, první lásku a zklamání, ztrátu jistot a iluzí i tragické a dramatické situace. Svět kolem sebe vidí bezelstnýma očima šestnáctileté dívky, která se dovede dívat upřímně a nelítostně. A právě tento pohled čtenáře strhne, připomene mu vlastní mládí, kdy se rozhodoval sám a bez cizí pomoci, kdy ztrácel dětská kamarádství a uzavíral - mnohdy obtížně a bolestně -nová životní přátelství a trvalé svazky. Natalia Ginzburgová nekomentuje, nesoudí, nechává promlouvat události. Příběh Anny, jejích sourozenců a přátel je zachycen se smyslem pro psychologický a přitom společensky obsažný detail. Vzniká tak docela ojedinělé spojení emotivního přístupu k životnímu materiálu s nenásilným, ale důkladným rozlišením postav podle společenských kritérií. Autorka současně dokáže zbavit gesta svých postav rétoriky a naplnit je umělecky průkazným a svěžím realismem. A tak románu nechybí ani historický půdorys doby, ani její prožitek, ani jedinečné a poutavé životní osudy. Zdroj anotace: OKCZ - ANOTACE Z WEBU