Georg Trakl považoval sám sebe za prokletého básníka, do jehož života osudově zasáhla doba i prostředí, v němž vyrůstal. Rodinné poměry a společenská situace, nezadržitelně se řítící k rozpoutání pekla první světové války, z níž si Trakl odnesl silný traumatizující zážitek - to vše se pochopitelně promítlo v jeho verších. Není proto divu, že se v autorově lyrice objevují temné tóny hluboké melancholie, smutek ze života a nostalgie. Na druhé straně však mu není cizí ani soucit s člověkem a jeho mnohdy hořkým údělem. Základní, až utkvělou představou, do níž se noří převážná část Traklových veršů, však zůstává zachycení soumraku, večeru a noci, tedy oněch časových úseků, v nichž patrně lze co nejpřirozeněji rozjímat nad rozkladem, zmarem a smrtí. Zdroj anotace: Web obalkyknih.cz