Román lidského a uměleckého růstu mladého řeckého sochaře z doby asi 1000 let př. n. 1., který v přání poznat řecké umělecké památky cestuje po Helladě, je však Féničany zavlečen do Egypta, kde prožije několik let jako faraonův otrok. Za cenu nesmírných útrap získá nakonec svobodu pro sebe a několik jiných cizozemských zajatců, a putuje pak s nimi Afrikou k západ. pobřeží, odkud se dostává do vlasti. Na této osnově seznamuje autor s řec. a egypt. starověkou kulturou, s jejím společ. zřízením a přír. zvláštnostmi. Ústy mladého řec. umělce, svobodymilovného člověka, toužícího po prostých a přirozených pravdách, vyslovuje marxistický názor na postavení tehd. egypt. státu jako velmoci, pohrdající malými národy, na jeho umění, zaměřené k oslavě smrti, a při hrdinových setkáních s afric. kmeny upozorňuje na inteligenci, píli a odvahu lidí, pokládaných za barbary. Po prožitých útrapách a život. zkušenostech nachází pak řec. sochař i způsob, jak zachytit živou přírodu a svým prvním skuteč. umělec. dílem vyslovuje myšlenku bratrství, která jej spojuje i s lidmi, kteří žijí třeba až "na konci světa". Zdroj anotace: Národní knihovna ČR