Třetí ze čtyř dramatických děl největšího z belgických spisovatelů (1855-1916). V četná literární zpracování životního osudu Dona Carlose, syna španělského krále Filipa II., vnesl autor nový prvek tím, že konfliktu mezi otcem a synem vzal obvyklou motivaci erotickou a na jeho místo postavil střetnutí názorů politických a ideologických, v němž slabošský infant nedokáže vytrvat ve vzpouře proti ztrnulému řádu a podléhá vladařské moci svého otce, jenž je ve skutečnosti stále bezmocnější loutkou v rukách církve. Zdroj anotace: Národní knihovna ČR