Román dvaceti let sovětské vesnice v Povolží od Říjnové revoluce přes dobu NEPu k počátkům kolchozů, přes jich výstavbu k blahobytu a kulturnímu vzestupu vesnic. Rok za rokem prochází prostá podruhyně, jíž muž-krasnoarmějec padl, matka dvou chlapců, vývojem dědiny, třídním bojem, který třikrát vrcholí: když chudina zabrala statkářskou půdu, když kulaci zatajovali přebytky obilí a když se vetřeli do kolchozů a stali se žháři a zákeřnými vrahy. V revolučním přetváření vesnice nejde ani Anna Michajlovna cestou přímou, i ona se teprve vlastními chybami učí a společnými zkušenostmi politicky roste. Stává se vynikající pěstitelkou lnu, je pozvána na poradu stachanovců-kolchozníků do Moskvy a dostává se jí řádu hrdinky socialistické práce. A oba její synové? Ti už jsou vychováni v sovětských školách, nebudou již nuznými negramotnými pasáky kulakových stád, ale vzdělanými sovětskými zemědělci. Zdroj anotace: Národní knihovna ČR