Český emigrant, za války výsadkář, se po komplikovaných životních peripetiích usadil v Grónsku, kde v jednom z nejzapadlejších koutů ostrova učí inuitské děti svérázným způsobem angličtinu. Odtud je ovšem vyslán na pedagogickou konferenci kamsi do rakouských Alp. Ze zcela citově neutrálního prostředí vyjádřeného věčně ledovou, sterilní krajinou je tak náhle přesazen doprostřed kvetoucí letní Evropy, kde se mu vybavuje nejen domov, ale i osud. Za dramatických okolností se zde setkává s mladou Češkou, rovněž emigrantkou, jíž objasňuje osud svůj i osud národa a domova až do svého odchodu po válce. Dívka, která má autobiografické rysy alespoň jako zástupkyně autorčiny generace, přibližuje hrdinovi ztracený domov zase z pohledu člověka, který vyrůstal v 50. letech a do okupace v r. 1968 tam žil. Oba dva pohledy jsou značně bezvýchodné... Autorka se v příběhu snažila celkem zhuštěně vylíčit poslední československé dějiny německému čtenáři tak, aby byl schopen se vcítit do pocitů lidí, kteří odtud odešli, a pochopit jejich důvody. Zdroj anotace: Web obalkyknih.cz