Prvá studie si všímá Fučíka jako typu socialistického novináře, líčí jeho růst v uvědomělého bojovníka utvářený dělnickým prostředím Smíchova a Plzně, sleduje jeho publicistickou činnost v časopisech Nebojsa, Socialista, Pramen, Avantgarda, Kmen, Tvorba a Haló-noviny i pak v Rudém právu v době, kdy tam Klement Gottwald budoval novou novinářskou školu revolučního dělnického tisku. Na F. je cenné především to, jak se dovedl obracet k lidu, jak jej burcoval, uvědomoval a organisoval, jak v sobě dovedl spojit bojovníka za lepší zítřek s pokrokovými národními tradicemi, jak dovedl hlásat lásku k Sov. svazu a jak dovedl pracovat za těch nejtěžších životních podmínek. - Druhá studie je výrazem hlubokého obdivu k F. heroismu, k jeho krásným lidským i osobním vlastnostem. F. svým životem i dílem se stal jedním z největších synů našeho národa a naší kultury. Socialismus nebyl pro něho v dusném ovzduší 1. republiky abstraktní představou, ale konkretní skutečností. Stal se představitelem skutečného pokrokového chápání kultury. Zdroj anotace: Národní knihovna ČR